Odvaha a strach

Největším nepřítelem odvahy je STRACH. Strach představuje vůbec největší brzdnou sílu, s níž přicházíme do styku. Stejně jako odvaha a silná vůle budují a vytvářejí něco nového, může strach všemu bránit a všechno zničit. Naštěstí je v rukou každého z nás, která z těchto sil u něj převládne. Ten, kdo dovolí, aby ho ovládl strach, se zabydlí ve starém a minulém a skončí se životem dávno předtím, než biologicky dospěje k jeho konci. Naproti tomu člověk, který v sobě najde odvahu, dosáhne silou vůle nových obzorů a objeví nové dimenze ničím neohraničeného života.

Jak bezútěšně vypadá život, v němž chybí odvaha k rozchodu a novému začátku, ukazuje příběh jedné paní středního věku. Pětačtyřicetiletá žena vybudovala se svým mužem firmu, v níž měl manžel na starosti řemeslnou stránku, zatímco ona se věnovala účetnictví. Znamenalo to sice naprostý převrat v jejím dosavadním profesním zaměření, protože do té doby pracovala jako tlumočnice, ale po narození dvou dětí, koupi domu a úspěšném provozování manželovy firmy na to pohlížela jako na svůj příspěvek k rodinnému štěstí. Teď už mají všechny dluhy vyrovnané, děti dospělé a manželství ztroskotalo. Celkem normální případ. Bohužel však svému muži ponechala naprostou kontrolu nad penězi a veškerým majetkem. Kromě toho kontroloval kompletně i její život, četl dokonce potají i zprávy v jejím mobilním telefonu. Protože takhle samozřejmě žádná žena žít nemůže, podnikla bez vědomí svého muže první krůčky k samostatnosti, které však ke skutečnému osvobození nevedly. Extrémní ztráta důvěry vztah pochopitelně úplně zničila, takže o dalším soužití už nemohlo být řeči, nanejvýš o společné domácnosti s tyranským vrchním dozorcem. Přesto se tato paní neodhodlala svého muže opustit a začít nový život. Jako důvody svého váhání uváděla finanční, psychické a rodinné záležitosti, přičemž moc dobře věděla, že to všechno jsou jenom plané výmluvy. Skutečnou příčinou bylo pouze jediné: strach z nového začátku.

Strach je mocný protivník. Bylo by lehkomyslné to nevidět. Zároveň je však třeba naprosto jasně vysvětlit, že vyhýbat se nevyhnutelným střetnutím s tímto nepřítelem znamená zničující porážku. Kdo se poddá strachu, vzdává svůj život.

Strach, především ten potlačovaný, si najde nekonečně mnoho způsobů jak se projevit. Mohou to být choroby nebo psychické problémy, ale také to, že se dotyčný stáhne do ústraní a vnitřně emigruje. Někdy máme naopak sklon potlačovat strach nadměrnou aktivitou. Může to být cokoli - od přehnaného hyperaktivního působení v nerůznějších spolcích až po extrémní horolezectví či maratonský běh. Vždycky to však znamená útěk před sebou samým. Nakonec nezbývá nic jiného, než aby tělo jednoho dne rozsvítilo na semaforu ČERVENOU. To je pak často poslední varovný signál, který hlásí, že je třeba něco změnit. Zablokovaná životní energie se musí znovu řádně a harmonicky rozproudit, jinak její stagnace napáchá nenapravitelné škody.

Existuje jen jediná cesta, jediný způsob, jak se vypořádat se strachem. Přímý a pozorný pohled. Strach čerpá svou sílu především z toho, že odvracíme oči a toužíme raději nic nevidět. Vše neznámé a hrozivé, na co se nemůžeme pořádně podívat, vyvolává obavy. To, co však dobře vidíme, vnímáme a přesně pozorujeme, do značné míry na své hrůznosti ztrácí – a to dokonce i v případě, že je to doopravdy děsivé. Navíc tomu tak ve většině případů nebývá a není nutné dělat si starosti, natož se přímo děsit. Jedna rozsáhlá psychologická studie zjistila, že asi 80 % všech obav vzniká naprosto neodůvodněně, protože se nikdy nenaplní. K tomu, čeho se bojíme, většinou nikdy nedojde.

Jak konkrétně ale se svým strachem nakládáme? Jaké pocity v nás reálná nebo smyšlená děsivá situace vyvolává? Je možné takovou situaci popsat či namalovat?

Podívejte se na své nejtíživější obavy zpříma a se vší kuráží, jaké jste schopny, a poznamenejte si je pak na kus papíru. Dejte každé své obavě zcela konkrétní jméno a opatřete ji obecným názvem. Zapište si každý pocit, který se u vás v okamžiku, kdy svůj strach podrobíte nanejvýš pečlivému pozorování, dostaví. Nevyhýbejte se svým pocitům, ale snažte se udržet si od nich citový odstup. Potom přejděte ke zpracování toho konkrétního strachu, o němž si myslíte, že byste ho mohly nejsnáze překonat. Nejdříve se vydejte na jeho počátek. Kde tento konkrétní strach pramení? Co ho vyvolalo a odkud se bere? Pokud jste tyto kroky provedly pečlivě a neobelhávaly jste přitom samy sebe (což se bohužel stává velmi snadno), zjistíte, že tento strach už poněkud ztratil na síle. Strach sílí nevědomostí, poznání ho naopak oslabuje. Pozornost a otevřený pohled vytváří názor, a názor – nazření - zmenšuje obavy. Jde nám tedy o rozšířený pohled. Brzy se ukáže, že takto lze za pomoci poznání a pozornosti porazit jakoukoli formu strachu takříkajíc přirozenou cestou. Jakmile se dostaví první počáteční úspěchy, vzroste také velmi rychle vaše odvaha a s ní i síla. Překonání dalšího strachu bude potom už méně namáhavé a snáze proveditelné než potlačení prvních obav, se kterými jste pracovaly.

Dalším velice účinným způsobem, jak naložit se strachem, je VÍRA. Zdánlivě tajuplné působení amuletů a talismanů, o nichž se vypráví, kam až lidská paměť sahá, nesouvisí ani tak se skutečnými magickými rituály jako s tím, že jejich nositelé věří v jejich zázračnou moc. Tím produkují sílu, která v nich vlastně zcela přirozeně dřímá a promítá se do neživých předmětů. Víra je doslova přímo lékem, jehož je zapotřebí k vítězství nad chorobou jménem strach. V případě, že jste nábožensky založené, bude pro vás možná snazší svěřit se do vůle boží. Kdyby vám to působilo potíže, prostudujte si literaturu zabývající se zážitky z blízkosti smrti, která je už v dnešní době velmi obsáhlá a téma přesně zdokumentované. Je fascinující, jak skoro všichni, kdo něco tak pronikavého zažili, shodně tvrdí, že v „mezisvětě“ zcela jasně viděli, že všechno na Zemi je dobré. Ve všem rozpoznali boží moudrost, a to i ti, kteří dosud byli zapřisáhlými ateisty. I těžké a bolestné situace našeho života mají skrytý smysl, který se však často projeví až po mnoha letech. Celý život a všechny lidské osudy jsou navzájem propojené a každou obavu, kterou jednou překonáme, dokážeme v budoucnu zdolat mnohem snáze. Tento názor, toto nazření, k němuž můžeme dojít jen na základě studia příslušné literatury, umlčí všechny pochybnosti. Jen těžko lze totiž uvěřit, že statisíce lidí prodělaly smysluplnou a velmi působivou zkušenost, která by se dala vysvětlit pouze nedostatečným přívodem kyslíku do mozku. Je zvláštní, že právě věda, která se tolik opírá o tuto teorii, nepřipouští žádné jiné hypotézy vysvětlující tento fenomén, a jde-li o metafyzické záležitosti, je okamžitě připravena produkovat ty nejšílenější teorie, jen aby nemusela uznat to, co se jasně (avšak „nevědecky“) nabízí. Zdá se, že pro mnoho lidí je přijatelnější žít se známým strachem, než se s veškerou odvahou a vírou postavit něčemu jinému, neznámému. Je lépe žít v nesnesitelném, ale důvěrně známém vztahu, než se vrhnout do dobrodružství života.

Odvaha znamená světlo. Ten, kdo se odvážně pustí do řešení nějakého problému nebo traumatu, vysílá zároveň světlo do tmy. Je zajímavé, že v umění je strach znázorňován vždy velmi tmavými, depresivními barvami. Proto by bylo dobře, kdybyste si strach spojily s určitým prostorem nebo místem, a tyto oblasti pak pomocí barvy nebo osvětlení projasnily. Totéž platí samozřejmě i pro váš životní prostor a osobní zevnějšek. Moderní geomantie to považuje za hlavní způsob, jak do sakrálních staveb a posvátných silových polí nechat proudit nové SVĚTLO, aby se tato místa zbavila negativních vlivů a znovu se nabila příslušnou energií. Právě proto by jistě bylo zajímavým zážitkem, kdybyste se se svými obavami na některé z takových silových polí vydaly (pokud máte tu možnost), a svěřily se tam očistným a léčivým silám přírody.

Mějte také odvahu děkovat! Začíná vycházet najevo, že pokud oběť nějakého násilného činu nebo zneužití v sobě najde sílu k tomu, aby vděčně přijala i tyto bolestné zkušenosti a zařadila je mezi své životní lekce jako něco, co má také nějaký smysl, stane se to nesmírným přínosem. Samozřejmě není třeba zacházet tak daleko, aby postižený děkoval pachateli - k tomu by přece jen bylo zapotřebí nesmírné duševní velikosti. Vnitřní nespokojenost však produkuje velké množství bloků bránících volnému toku energie. Ty musíme nejdřív odstranit, teprve pak můžeme znovu nalézt skutečnou harmonii. Pomůže už to, když se na svůj strach nebo trauma podíváte docela normálním, všedním pohledem. Někdy stačí, když si ve chvíli klidu uvědomíte skrytou boží spravedlnost. Pak získá váš život na nové hloubce a otevřenější perspektivě. Dokážete-li stará traumata takovým způsobem integrovat, začlenit do svých zkušeností, pozbude váš strach veškerou svoji sílu. Výsledkem je především to, že se pohled zaměří kupředu do budoucnosti a přestane se upírat zpátky do minulosti plné utrpení. Ten, kdo najde odvahu podívat se bez zábran na minulost, která mu nahání strach, bude mít také sílu kráčet odvážně dál směrem k budoucnosti. Člověk, který se dokáže klidně rozloučit se vším starým, si může být jistý tím, že jeho zítřek nebude už minulost ovlivňovat. Pozorováním ztrácí všechno na síle.

Zbavte se výčitek svědomí! V životě každého člověka někdy dojde k situaci, kdy si něco klade za vinu. A nemusí jít přímo o záležitosti s tragickými důsledky, jako třeba že naší vinou někdo přijde o život. Ve většině případů si vyčítáme nespravedlivé, bezcitné nebo egoistické chování k lidem, kteří nám důvěřují nebo nás milují. Často se cítíme provinile třeba i proto, že nedokážeme splnit očekávání druhých nebo jim úmyslně či neúmyslně ublížíme. Pokud je to možné, můžeme výčitky svědomí utišit tak, že druhým buď sami odpustíme, nebo je naopak poprosíme o odpuštění všech starých křivd či dlouholeté zášti. Něco takového je pro všechny zúčastněné téměř vždycky vysloveným požehnáním. Často však není možné se omluvit přímo tomu, koho se to týká, nebo ho poprosit o odpuštění. Některé lidi ztratíme z očí, jiní zase už mezitím opustili tento svět. V takovém případě se doporučuje, pokud to tak vnitřně cítíte, vyslovit odpuštění nebo prosbu o odpuštění formou modlitby. Jinou možností je zformulovat své přání v dopise a ten pak, nechceme-li ho mít u sebe, zahrabat do země nebo spálit. Oba způsoby jsou pro vlastní duševní blaho velikým přínosem.

Rodina, jak ta původní, z níž pocházíte, tak vaše současná, bývá zpravidla hlavním zdrojem využívání a ubližování, útlaku a pocitů provinění. Nikdo nechce milovaným členům vlastní rodiny, většinou otci nebo matce, působit bolest, a uchylujeme se proto ke kompromisům, kterých později často hořce litujeme. Syn, který se musí stát lékařem, aby vedl v sedmé generaci lékařskou praxi, ačkoli by se raději věnoval hudbě, dcera, která začne pracovat v rodinném vinařském podniku, aby mohl i ve dvanácté generaci zůstat majetkem rodiny, ačkoli by se mnohem raději stala lékařkou, jsou jen dva příklady chybějící odvahy. Takové případy pak většinou končí trpkými výčitkami nebo trvalými neshodami. Neupřímnost k sobě i k ostatním má většinou katastrofální následky. Je důležitější být poctivý sám k sobě, než zachovávat tradice nebo plnit předpisy, ať už jsou dvě stě nebo dva tisíce let staré. Zde mohou posloužit jako příklad slova odvážného mnicha Luthera před říšským sněmem ve Wormsu, který dobře věděl, že dává v sázku svůj život, ale přesto odpověděl: „Tady stojím. Nemohu jinak. Bůh mi pomoz!“

Člověk nemusí mít zrovna velikost a odvahu Martina Luthera, aby se postavil nátlaku původní rodiny nebo nějakého církevního uskupení. Postačí, když se ve chvíli klidu zamyslíte nad tím, zda určitý způsob chování, který od vás někdo požaduje (nebo si ho na vás dokonce vynutili), odpovídá vaší vnitřní podstatě či nikoli. Pokud tomu tak není, měly byste každý takový požadavek, který je vám cizí, s čistým svědomí a bez jakéhokoli pocitu viny odmítnout. Zanechte všech výčitek svědomí, protože vám je vnutilo vaše okolí. Dívejte se kupředu a kráčejte statečně svou vlastní cestou.

Každý nový začátek v sobě nese něco vzrušujícího. Je to jako nové zrození, jako další krok na cestě k růstu a vstupu do nové, vyšší reality. Mějte odvahu mít odvahu! Podívejte se na svůj strach a rozlučte se s ním! Před vámi leží věčnost. Chyby se dají znovu napravit. Dluhy je možné splatit. Svým trýznitelům můžete odpustit a s úsměvem kráčet dál. Čeká vás radost, láska a krása. Důvěřujte své odvaze a odhoďte všechna pouta! Nikdo vám v tom nemůže zabránit - pouze vy sama!